Jak vyfotografovat šperk, aby se dal rozpoznat

Většinu práce odvede světlo

Šperk se fotografuje těžko z jediného důvodu: je stavěný na to, aby světlo rozváděl. Leštěný kov se chová jako zrcadlo a fasetovaný kámen jako svazek malých zrcadel, takže oba hlásí zpátky všechno, co je v místnosti. Chcete velký a měkký zdroj, a ten nejjednodušší je okno za zataženého dne nebo okno, do kterého slunce přímo nesvítí. Položte kus na stůl vedle skla, aby světlo přicházelo ze strany, ne přes vaše rameno.

Vyhněte se přímému slunci. Je to malý a tvrdý zdroj: do leštěného kovu vypaluje bílé díry a z každé fasety dělá přepálenou hvězdičku, která nenese žádnou informaci. Ze stejného důvodu se vyhněte blesku, který má navíc chybu vlastní — sedí hned vedle objektivu, takže kus nasvítí plošně a uprostřed kamene nechá jednu oslnivou skvrnu právě tam, kde je detail.

Pozadí, kompozice a expozice

Použijte jednoduché pozadí ve střední tónině: šedý karton nebo složenou látku bez vzoru. Na střední tónině záleží proto, že telefon měří celý záběr. Položte malý prstýnek na velký černý polštářek a fotoaparát to vyrovná tím, že všechno rozjasní: kov zbledne do křídova a punc se vypere.

Pak vyplňte záběr. Prsten zabírající desetinu snímku nese desetinu detailu, takže se přibližte, dokud se kus téměř nedotýká okrajů. Klepněte na obrazovku na to místo, na kterém záleží, abyste zaostřili, a pak posuvník expozice kousek stáhněte dolů: mírně tmavá fotografie udrží tvar faset i strukturu kovu, kdežto světlá zničí obojí a to, co bylo zaznamenáno jako čistá bílá, nevrátí nic. Opřete si lokty nebo použijte samospoušť a otřete objektiv — otisk prstu na něm je měkký závoj přes všechno.

Mastnotu setřete, ale neleštěte

Mastnota z prstů je nejčastější důvod, proč fotografie vypadá zamlženě, a diamant ji přitahuje obzvlášť dobře. Pár vteřin se suchým měkkým hadříkem, který nepouští vlákna, jí většinu sebere. U hladkého zlata nebo platiny osazené diamanty je bezpečná vlažná mýdlová voda a velmi měkký kartáček, s opláchnutím a osušením.

Bezpečná není u všeho. Vodu a kartáčky držte dál od perel, opálů, tyrkysu, smaragdů, korálu a od všeho lepeného nebo podloženého fólií, a také od pokovených kusů, kde drhnutí pokovení na hranách prodře. Domácí ultrazvukovou čističku nepoužívejte nikdy, dokud nevíte, co je každý kámen zač.

A neleštěte. U starého kusu je patina v prohlubních a změkčená rytina důkazem stáří a leštění odstraní obojí spolu s vrstvou kovu. Pokud kus může být starožitný nebo zděděný, vyfotografujte jej přesně tak, jak je.

Snímek puncu je ten, který stojí za námahu

Vyražená značka je nejsilnější jednotlivý důkaz, jaký fotografie unese, protože je to výrok výrobce nebo puncovního úřadu, ne úsudek ze vzhledu. Hledejte uvnitř šíny prstenu, na jazýčku nebo spodní straně spony, na puzetě náušnice a na zadním víčku hodinek.

Značky zčitelní dvě věci. První je vzdálenost: zapněte makrorežim, pokud jej telefon má, a přibližte se jen tak, aby objektiv ještě zaostřil. Blíž už jen loví. Když se zaostření nechytí, couvněte a ořízněte snímek až potom — ostrý výřez je lepší než měkký detail.

Druhá je šikmé světlo. Vyražená značka je prohlubeň, ne natištěná čára: světlo zepředu ji vyplní a srovná, kdežto světlo klouzající po povrchu vhání do každého tahu drobný stín a nechá značku vystoupit. Nakloňte kus k oknu nebo držte malou svítilnu nízko a ze strany a udělejte několik úhlů. Značku raději vyfotografujte, než abyste ji přepisovali, protože ohmataná čísla se čtou chybně a výklad závisí na přesných znacích.

Kámen fotografujte ze strany, nejen shora

Skoro každý fotografuje prsten přímo shora, a to je nejméně vypovídající pohled, jaký existuje: ukáže obrys a rozvržení faset, a jinak téměř nic. To podstatné nese profil. Jak je kámen hluboký, což je polovina každého odhadu jeho velikosti. Rondista, tlustá nebo tenká, matovaná nebo leštěná. Zda je na spodku kaleta. Jak kámen v osazení sedí a zda je osazení vzadu otevřené, nebo uzavřené. Uzavřený spodek stojí za povšimnutí: u starších kusů a u barevných kamenů je běžný, ale může také skrývat fólii nebo velmi mělký brus a obvyklý je u bižuterie.

Vyfotografujte i zadní a spodní stranu, protože právě tam se ukazují pájené švy, opravy, vyměněné krapny a prodřené pokovení. U náhrdelníku vydá samostatný snímek spony za tolik co snímek celého kusu.

Dejte záběru měřítko

Fotografie sama o sobě nemá velikost: prsten, který vyplňuje záběr, může být dětský kroužek i těžký pečetní prsten. A protože se odhad karátové hmotnosti staví ze změřených rozměrů, měřítko posune čísla víc než skoro cokoli jiného, co můžete dodat.

Nejlepší vodítko je milimetrové pravítko položené vedle kamene, ve stejné rovině a zaostřené v témž záběru. Druhá nejlepší je mince, pojmenovaná v poznámce. Přidejte ji jako jeden snímek navíc, aby čisté fotografie zůstaly čisté. Ještě lépe použijte skutečné údaje, pokud je máte: velikost prstenu, vnitřní průměr pevného náramku nebo hmotnost v gramech z váhy, která váží na desetinu gramu. Změřená hmotnost promění hodnotu kovu z dohadu v aritmetiku.

Seznam kroků

1. Setřete z kusu mastnotu z prstů suchým měkkým hadříkem a otřete i objektiv telefonu.
2. Připravte si místo u okna s nepřímým denním světlem. Žádné přímé slunce, žádný blesk, žádná bodovka nad hlavou.
3. Položte jednoduché pozadí ve střední tónině a bez vzoru.
4. Zaberte celý kus zepředu tak, aby vyplnil záběr, a klepnutím zaostřete.
5. Stáhněte expozici kousek dolů, aby si světla na kovu udržela tvar.
6. Udělejte druhý snímek ze strany, s fotoaparátem ve výšce stolu.
7. Udělejte snímek zadní nebo spodní strany, a je-li na kusu spona, i s ní.
8. Přepněte na makro, najděte punc, nasviťte jej pod nízkým úhlem a udělejte několik úhlů.
9. Udělejte jeden snímek s milimetrovým pravítkem nebo pojmenovanou mincí vedle kusu.
10. Než skončíte, prohlédněte si každou fotografii v plném přiblížení a cokoli měkkého přefoťte.

Šest až deset snímků pořízených takto předčí třicet udělaných pod stropním světlem.

Co dobré fotografie změní a co ne

Dobré fotografie posouvají výsledek od dohadu k pozorování: čitelná značka rozhodne o kovu a často i o zemi a době vzniku a pohled ze strany podepře rozumný odhad velikosti kamene. Co nedokážou: zvážit kov, vyzkoušet jeho ryzost, vidět dovnitř kamene ani zjistit, zda diamant vyrostl v zemi, nebo v komoře — na to je potřeba váha, klenotník a gemologická laboratoř. Carat fotografie, které dostane, ohodnotí a vypíše, co chybí, což je nejrychlejší způsob, jak zjistit, co přefotit; jak se čtení skládá popisujeme zvlášť.