Jak poznat, zda je diamant pravý

V otázce „je pravý“ se skrývají tři různé otázky

Kámen nemusí být pravý ve třech nesouvisejících významech a zkouška, která odpoví na jeden z nich, neříká nic o zbylých dvou.

• Imitace je jiný materiál vybroušený tak, aby diamant napodobil: kubická zirkonie, moissanit, bílý safír, bílý topaz nebo obyčejné sklo. Téměř všechny zkoušky popsané níže míří právě na tuto otázku.
• Syntetický diamant je diamant. Týž uhlík, táž tvrdost, týž index lomu 2,42, totéž chování v každé domácí zkoušce. Není to napodobenina a má zlomek ceny srovnatelného těženého kamene.
• Upravený kámen je přírodní diamant, jehož barvu nebo čistotu vylepšilo plnění trhlin, laserové vrtání nebo ozáření. Je pravý — a stojí podstatně méně než neupravený kámen téže jakosti.

Rozhodněte se, na kterou z těch otázek se ptáte, ještě než začnete: poslední dvě u kuchyňského stolu nezodpoví nikdo.

Zkouška dechem a její meze

Dýchněte na kámen zblízka, jako byste dýchli na studené okno. Diamant vede teplo lépe než téměř každý materiál na světě — zhruba 2 000 wattů na metr a kelvin proti asi 2 u kubické zirkonie — takže teplo z kondenzované vlhkosti odvede a vyčistí se za vteřinu nebo rychleji. Zirkonie mlhu udrží dvě až tři vteřiny, sklo ještě déle.

Výhrady váží víc než sama zkouška. Kámen musí být čistý: film krému na ruce, mýdla nebo kožního mazu udrží mlhu na čemkoli. Prsten nošený celé odpoledne má už teplotu pokožky a mlhy se zbaví rychle, ať je z čehokoli. A moissanit vede teplo dost dobře na to, aby se vyčistil skoro stejně rychle jako diamant, takže úspěch znamená „není to sklo a nejspíš ani zirkonie“, nikdy „je to diamant“.

Proč čtení novin skrz kámen u osazených kamenů selhává

Zkouška s pročítáním vypadá takto: volný kámen položte tabulkou dolů na řádku novinového textu a zkuste skrz něj písmena přečíst. Dobře vybroušený kulatý briliant láme a vrací světlo tak dokonale, že neuvidíte ani text, ani ostrou čáru. Sklo a mělké, špatně broušené imitace tisk často propustí.

Funguje to jen u volného kamene s plochou tabulkou, která může na stránce ležet naplocho. Jakmile je kámen osazený, zkoušku neprovedete vůbec: osazení drží spodní díl kamene nad papírem, pouští světlo ze strany a krapny překážejí. Projdou jí navíc i dobře broušená zirkonie a moissanit, které text rozhodí stejně důkladně jako diamant, a naopak může neprávem odsoudit pravý, ale mělce broušený kámen ve starém brusu. Neúspěch u volného kamene berte jako důvod dívat se dál a u čehokoli osazeného považujte tuto zkoušku za nepoužitelnou.

Co ukáže lupa 10x a co oko nezachytí

Lupa stojí méně než jídlo s sebou a odpoví na víc než všechny ostatní domácí zkoušky dohromady. Držte ji těsně u oka, kámen přibližte k lupě a posviťte silným světlem ze strany.

• Styky faset. Diamant má na Mohsově stupnici 10 a hrany jeho faset zůstávají ostré jako břitva po desítky let. Zirkonie a sklo se obrušují; pod zvětšením působí jejich styky změkčeně a zaobleně a na tabulce jsou vidět jemné škrábance.
• Zdvojení. Moissanit je dvojlomný. Podívejte se skrz korunku pod úhlem, ne kolmo shora, a hrany spodních faset se objeví jako dvě mírně posunuté čáry. Diamant je jednolomný a nezdvojuje nikdy.
• Inkluze. Drobné krystalky, pírka a bodové inkluze svědčí pro přírodní kámen. Dokonale kulaté bublinky plynu svědčí pro sklo nebo pastu.
• Nápis na rondistě. Mnoho ohodnocených kamenů nese na rondistě laserem vyryté číslo posudku a syntetické kameny bývají označené LG nebo LAB GROWN. Je to nepatrné; lupa 10x se silným světlem jej ukázat může, 20x je lepší.

Oheň, hmotnost a tester na pultě

Pod jedním bodovým zdrojem světla vrací diamant hlavně bílé záblesky se zdrženlivým množstvím barvy — jeho disperze je 0,044. Moissanit má disperzi 0,104, více než dvojnásobnou, a vrhá nápadné duhy, kterým lidé říkají diskotékový oheň. Zirkonie leží mezi nimi a působí spíš sklovitě než ostře. Je to srovnání pro cvičené oko, ne verdikt, a u kamenů zhruba pod půl karátu je nespolehlivé.

U volného kamene rozhoduje spíš hmotnost. Zirkonie je mnohem hustší než diamant, zhruba 5,7 proti 3,52, takže zirkonie vybroušená na milimetrové rozměry jednokarátového diamantu váží skoro 1,7 karátu. Kterýkoli klenotník s měrkou a karátovou váhou to vyřeší za minutu.

Ruční sonda na klenotnickém pultě měří tepelnou vodivost, a proto starší sondy označí moissanit za diamant. Duální testery přidávají kanál elektrické vodivosti, který moissanit odhalí, a i ty čtou vzácné diamanty typu IIb s příměsí boru, které vedou elektřinu, chybně jako moissanit. Zeptejte se, jaký typ testeru se používá.

Osazení je také důkaz

Nikdo neosadí dvoukarátový těžený diamant do obecného kovu. Podívejte se dovnitř obroučky po značce ryzosti: 750, 585 nebo 375 u zlata, 950 u platiny, 925 u sterlingového stříbra. Značka 925 pod velkým bílým kamenem je silná nápověda, že kamenem je zirkonie, protože sterlingové stříbro je běžné osazení pro bižuterní a módní kameny. Náš návod ke čtení zlatých punců vysvětluje, co která značka znamená.

Pak si všímejte opotřebení. Zelená nebo šedá linka tam, kde se na šíně prodřelo pokovení, žlutý tón prosvítající bílým kovem na ramenech, tenké nebo rozestouplé krapny, lepidlo kdekoli u kamene — každé takové pozorování má větší cenu než dojem z jiskření.

Co fotografie rozhodnout může a co ne

Fotografie unese víc, než lidé čekají: barvu a opotřebení kovu, obrys a proporce brusu, to, jak kámen pracuje se světlem, jak je držen, a na makrosnímku vnitřní strany obroučky i samotný punc. To stačí k úvaze směřující k verdiktu pravděpodobně pravý, neprůkazné nebo pravděpodobně imitace s pozorováními vypsanými na obě strany. Přesně to Carat z fotografie dělá a každý údaj o karátové hmotnosti, brusu, barvě a čistotě, který vrátí, je označen jako odhad, nikoli jako ohodnocení.

Co fotografie nedokáže: změřit tepelnou ani elektrickou vodivost, zvážit kámen, spolehlivě ukázat zdvojení při rozlišení telefonu nebo oddělit syntetický diamant od těženého. To poslední není mez fotografie. Je to mez všeho kromě laboratorních přístrojů.

Co by každou z těch otázek rozhodlo

• Imitace, nebo diamant: deset minut u klenotníka s duálním tepelným a elektrickým testerem, lupou a váhou. Obvykle zdarma a na počkání.
• Syntetický, nebo těžený: posudek gemologické laboratoře, například GIA nebo IGI. Jde o spektroskopii, ne o zkoušku na pultě, a žádný přístroj v obchodě ji nezastane.
• Jaké by měl parametry: táž laboratoř, pracující na vyjmutém kameni. Hmotnost, brus, barva a čistota změřené, ne odhadnuté.
• Upravený, nebo neupravený: opět laboratoř. Plnění trhlin ukáže pod zvětšením zábleskový efekt, který gemolog umí hledat.

Tři věci, které nedělat: žádná zkouška rýpnutím, protože zirkonie, moissanit i křemen sklo poškrábou a diamant se o tvrdou hranu může odštípnout; žádný oheň; žádné domácí bělidlo, které napadá slitiny kovů i lepidlo v osazení.